Spíš úvaha narážející na někoho- mně hodně blízkého

1. prosince 2010 v 22:22 | woleilin |  Povídky =o)
I lidé, které máme rádi nás dokáží překvapit a zaskočit. Někdy nám to může zkazit celý den, jindy týden, někdy měsíc a možná se z toho ani nikdy nedostaneme. Stačí třeba jen přečíst krátkou větu, kterou napsali, a i když je známe celý život, nepochopíme jejich myšlenku.
Přejeme jim štěstí a spoustu lásky, přátel a krásných chvil, ale nikdo nám nezaručí, že když to budou mít nadosah, chytnou se toho a půjdou si za tím.
Možná právě naopak oslepnou a vrátí se k tomu špatnému, co jim život dal a nejspíš ani nepochopí, že je to špatné i pro ty, kterým nejvíc přejí štěstí. Jestli jim na někom záleží, chtějí jeho štěstí, ale třeba jim ani nedojde, že mu tím jen škodí. Život potřebuje nové začátky právě pro ty špatné konce příběhů, které začali. Třeba by se měli vzdát těch dalších a dalších šancí, které slepě odevzdávají. Měli by se otočit čelem k těm, kteří je milují a říct: "Pomůžeš mi? Já už nechci takový život." Měli by si být jisti, že jim pomůžou- jsou přece rodinou, přáteli a hlavně střípky jejich srdcí.
Každý v životě dělá chyby a třeba kvůli těm chybám získá někoho, kdo pro ně bude celým světem. Měli by se ale zamyslet i nad svým vlastním štěstím. Vždyť to je to hlavní, to nádherné a zásadní, co jim život dal. Nemohou si přece bláhově myslet, že když nebudou šťastní oni, budou šťastní ti kolem nich. Protože ti lidé kolem, které je znají, poznají i slzy skrze jejich úsměvy. Mohou se tvářit sebevíc šťastně a po nocích plakat, mohou říkat, jak jsou šťastní. Ale přátele neoklamou.
Protože oni jsou zase střípky našich srdcí. Milujeme je, smějeme se s nimi, pláčeme po jejich boku, sdělujeme jim radosti i strasti, procházíme s nimi životem a pokoušíme se je pochopit.
Dáváme jim sebe a bereme si jejich úsměvy. Ale co když je jednou nepochopíme? I když budeme vědět co je trápí, co je zraňuje, nepochopíme jejich chování. Možná nás jednou zaskočí, i když je známe od narození. Ale člověk zná nejmíň sám sebe. Někdo tuhle chytrou myšlenku už vyslovil, a proto je možná naší povinností chytit je za ruku, když jdou špatnou cestou, a ukázat jim tu správnou.
Všichni ví, že je těžké začít od začátku, ale co když se napoprvé netrefíme? Každý má nárok na štěstí, má
právo na svobodný šťastný život a měl by se o něj pokusit, i kdyby to znamenalo začít úplně od začátku.

happy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 błAck đUst^^ [">_<"] błAck đUst^^ [">_<"] | Web | 2. prosince 2010 v 6:02 | Reagovat

ďakujem, aj ty to tu máš krásne ;)

2 GaGaGiRl* GaGaGiRl* | Web | 2. prosince 2010 v 13:14 | Reagovat

Jééj tak dakujem :* Blog mám asi tak okolo 1,5 roka...Dúfam že tak vydrží aj nadalej :D

ps: Krásny obrázok k článku aj článok..
Nikdy nehovor nikdy každý ťa môže prekvapiť či už milo alebo nje :/ :)

3 GaGaGiRl* GaGaGiRl* | Web | 2. prosince 2010 v 19:12 | Reagovat

Jééj tak díky :) A anio ja nič nemám :D Ani nwm čo kúpim..Kupujem náhodne čo mi padne do oka xD A deň pre Vianocami ako inak :D

4 GaGaGiRl* GaGaGiRl* | Web | 2. prosince 2010 v 19:25 | Reagovat

No ved :D Ale teraz už všetci pre Vianoce v strese mne sa zdá že je to nejako skoro :D Ved ešte je len druhého a už kopy vecí v tescu habali :D To som asi len ja taká že na posldý den :D Ale aby sa nepovedalo už mám jeden kúpený xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama