Listopad 2010

Tužka na poutku lásky

27. listopadu 2010 v 10:02 | woleilin a mia |  Básničky *polibky můzy*
                                              Oběšená tužka
                                              na papíře leží.
                                              Za poutko srdce
                                              život před očima běží.

                                              Láska poslední co vidí,
                                              noty kolem letí.
                                              Všechno spolu ladí,
                                              dnes i celá staletí.

                                              Psala s láskou,
                                              ta poslední slova.
                                              Psala s touhou
                                              -ta nevyřčená pravda.

                                              Chtěla psát věčně,
                                              však náplň došla.
                                              On s ní psal něžně
                                              ta poslední slova.

                                              Noty do nebe
                                              -poslední přání splní!


oběšená tužka9

Smutná láska

18. listopadu 2010 v 21:24 | woleilin |  *Textíky*
                                                      Znali se dřív,
                                                      měli se rádi.
                                                      Milovali se
                                                      a byli šťastní.

                                                      Najednou smůla
                                                      cestu jim zkřížila.
                                                      Ona v slzách
                                                      básně skládat začala.

                                                      Zatímco po nocích brečela,
                                                      on si s jinýma užíval.
                                                      Srdce zničené,
                                                      ve škole strádala.

                                                      Když najednou
                                                      telefon zacinkal.
                                                      Přišla jí zpráva
                                                      -chtěl se setkat.

                                                      Byla šťastná,
                                                      okamžitě přikývla.
                                                      Jak lano v propasti,
                                                      kde není záchrana.

                                                      Měli se sejít,
                                                      ona venku zmrzá.
                                                      On doma v teple
                                                      s jinou si tyká.

sad love

Láska

18. listopadu 2010 v 21:12 | woleilin |  Básničky *polibky můzy*
                         Neslyšela křik,
                         necítila srdce své.
                         Necítila nic
                         -city mlhavé.

                         Kráčela světem,
                         vzpomínky hledala.
                         Závist vůči těm,
                         které viděla.

                         Neměla stín,
                         jen prázdnotu cítila.
                         Neměla s kým
                         by se ztratila.

                         Dívka bez duše
                         srdce své ztratila.
                         Navštívila mše,
                         ale nic nenašla.

                         Slzy jí stékali
                         po tváři zklamané.
                         I pohledy bolely
                         na všechny šťastné.

                         Na cestě zakopla,
                         zvedl ji stín.
                         Konečně uspěla
                         -teď byla s ním.

                         Po světě chodili,
                         spolu se ztráceli.
                         Jedno srdce spojené
                         -teprve teď byli šťastní.

love....

Vyvolávání

18. listopadu 2010 v 20:55 | woleilin |  Básničky *polibky můzy*
                                 Ptal ses "kdo"
                                 a volal dál.
                                 Nikde nikdo
                                 jen prázdný sál.

                                 Na zemi kruh
                                 a srdci strach.
                                 Ve stínu blud
                                 -už překročil práh.

                                 Svíráš křížek,
                                 chtěl jsi vzrušení.
                                 Místo toho vztek,
                                 ducha sevření.

                                 Prozření děsu
                                 blíží se k tobě.
                                 Neměl jsi hlasu jeho
                                 pokorně vyhovět.

                                 Už tě drží,
                                 ovládl tvé srdce.
                                 Zrak tvůj se mlží
                                   …vše je u konce.

ghost

...už naposled.

17. listopadu 2010 v 13:00 | woleilin |  *Textíky*
                              Tříští se kapka,
                              padá květ,
                              ulice vrásčitá
                              -to pláče svět.

                              Mlhavé jitro,
                              temný kraj.
                              Lidé tu žili
                              -pro ten pláč… teď se klaň!

                              Chmurný konec,
                              rudý měsíc.
                              To přišla smrt 
                              a nemá dost.

                              Tak lidé žili,
                              tak tu zahynou.
                              Neznali lásku, pochopení
                              -odmítali svět.

                              Teď ukáže země naše,
                              že tu žijeme…
                                     …už naposled.

rain street



Žij!

17. listopadu 2010 v 12:33 | woleilin |  Básničky *polibky můzy*
                          Vidíš hvězdy,
                          slyšíš zpěv.
                          Byl jsi tu včera,
                          tak buď tu dnes.

                          Zpívej s námi,
                          hvězdy opěvuj,
                          žij tu s námi,
                          na planetě zatancuj.

dance

Lidé

17. listopadu 2010 v 12:16 | woleilin |  *Textíky*
                         Mínění lidské
                         ukvapeným se zdá.
                         Je to pravda,
                         či jen klam?

                         Lidé kráčí ulicemi,
                         myšlenky své řvou.
                         Byli tu dnes
                         a zítra možná nebudou.

                         Lidstvo kráčí vpřed,
                         ale člověk vzad.
                         Co je to s dnešní dobou?
                         Je to úděl nebo hra?

                         Všichni jiní,
                         přesto stejnými se zdají,
                         přišli každý odjinud,
                         jiné zvyky mají.

                         Půjdeš zítra ulicí?
                         Zazpíváš si hymnu svou?
                         K národu ty také patříš,
                         tak buď tu naší oporou.

people

Chci

17. listopadu 2010 v 11:54 | woleilin |  *Textíky*
                         Myslíš jenom,
                         bez přestání,
                         na tu větu
                         jedinou.

                         Na tu, která hradby boří,
                         nová města zakládá
                         a to v srdcích těch,
                         které ty máš rád.

                         Vyslov slova,
                         udej rytmus.
                         Jseš tu dnes,
                         tak řekni světu.

                              Chci být s tebou…

like

Vzpomínky

16. listopadu 2010 v 22:47 | woleilin |  *Textíky*
Všude slyšíš smích,
v srdci tvém strach.
To smějí se ti,
které neměls rád.

Přišli za tebou,
ty v koutě se krčíš.
Kolem jen temno
a ten chladný smích.

Rána hromu
do srdce vrazila.
Chlad
až do duše tvé proniká.

Nemohlas utéct,
ani touha tvá.
Tu přeťal smích vzpomínek vzdálených
-těch chtěně zapomenutých.

Pod tíhou času
lidé z minulosti přichází.
Znovu ty pocity,
déšť krvavý.

Chtěl jsi zapomenout,
dostihli tě však,
doufal jsi ve spásu,
teď se musíš pravdě kát.

Kde naděje tvá?
Na vlně slz zracených
z života tvého mizí…

boy