Nenávist

3. října 2010 v 22:09 | woleilin |  Povídky =o)
Vyšla ven. Do tváře jí začal bušit studený vítr. Štiplavě mrazivý a jakoby živý jí začal lézt pod kabát. Kráčela tmou, zalitá nenávistí a touhou po pomstě.
Lidé se jí vyhýbali. I když ji nemohli vidět, cítili, že se blíží něco zlého.
Pomalu kráčela nocí a pod rouškou tmy hledala svoji oběť. Jakoby i sami hvězdy strachem před ní vyhasínaly a ztrácely se v nekonečné propasti temnoty.
Zastavila se na náměstí a ohnivýma očima se zahleděla do dálky.
Někdo ji volá, někdo ji chce. Přeci jen někdo hledá její blízkost, právě ožila v srdci jiného člověka.
Sebevědomě vykročila v před. Šla prázdnotou a libovala si v každé trošce zla a strachu, kterou v ulicích cítila. Odevšad zněl pláč. To pláč těch, kteří se schovali před její mocí.
Každý cítil její blízkost alespoň jedinkrát v životě, ale vidět ji. Ji a ty její děsivé oči plné bolesti, to bylo mnohem horší.
Pomalu kráčela blíž a blíž člověku, který ležel uprostřed prochladlé ulice.
,,Nechali tě tu." Zašeptala mu do ucha.
,,Ne, nepoddám se ti." Řekl vyčerpaně, neschopen pohybu.
,,Oni tě tu nechali, samotného a bez pomoci. Ani se nepokusili ti pomoct." Šeptala mu dál neodbytně do ucha.
Chlapec ležel a cítil, jak mu do každé buňky těla prostupuje něco zlého, něco co nechce. Každým slovem té dívky ho to pohlcovalo víc a víc. Sžíralo to v něm všechnu svobodnou vůli a cit.
,,Kdo jsi?" Zašeptal téměř neslyšně.
,,Znáš mě, každý mě zná."
,,Ale jak se jmenuješ?" Tázal se téměř z posledních sil.
,,Všude mi říkají jinak. Tady u vás mám zajímavé jméno." Pár vteřin ticha prorazil její smích.
,,Už jsi skoro můj...
...Nechali tě tu, bez pomoci. Ti, které jsi miloval tě odkopli. Nechali tě tu na pospas
osudu."
Chlapec cítil, že má pravdu, ten pocit už ho skoro celého pohltil. Bylo to jako virus, prostupoval jeho srdcem a zanechával za sebou něco zlého, moc zlého.
,,Tak jak ti říkají?" Obořil se posledním zbytkem svojí vůle.
Dívka mu na chvíli přestala šeptat do ucha. Věděla, že je téměř její. Každou vteřinou její ohnivé oči hořely víc a víc.

,,Už tě ovládám jenom já. Povedu tvé kroky cestou života a jen tak se mě nezbavíš.
Teď tě ovládá NENÁVIST!"

červené oko



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marťule Marťule | Web | 3. října 2010 v 22:30 | Reagovat

Nečím se mi to líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama