2. sestra (pokračování povídky "Nenávist")

8. října 2010 v 20:35 | woleilin |  Povídky =o)
V očích každého zračila se jinak.
V jeho světě se vznášela na krásných bílých křídlech. Její stříbrné, jemné vlasy se vlnily ve větru a překrásné modré oči, vznešenější než samo nebe a průzračnější než ta nejčisčí studánka se upíraly do dálky.
Kolem ní bylo cítit něco zvláštního a osvobozujícího, jakoby se kolem jejích křídel vznášela záře a teplo samotného Slunce.

Procházela se jeho duší a každým krokem její světlo vyhasínalo. On ji pomalu ztrácel, byla neodmyslitelnou součástí jeho srdce a přitom mu teď byla tak vzdálená. Bylo mu jedno, že ho opouští, nechtěl s tím ani nic dělat.
A to všechno kvůli její zlé sestře, která ho pohlcovala mnohem rychleji, než s tím stihl vůbec něco udělat.
Okřídlená dívka v jeho srdci se zastavila a roztáhla svá křídla do jejich plné délky. Chlapcovým srdcem se prohnal prudký poryv větru při kterém se dívka musela přikrčit.
Po tváři jí stekla slza, její sestra se blížila, byla blíž každým okamžikem a ona s tím nemohla nic dělat. Další slza jí stekla po alabastrové pokožce a našla klid v jejím klíně.
Chlapcovu duši pomalu pohltila temnota, chlad a samota smíšená s beznadějí, která ovinula svůj plášť kolem schoulené dívky. Ta se zachvěla pod zlověstným chladem a po chvíli se vzchopila a znovu se postavila. Podruhé roztáhla svá křídla, a i přes jejich slabou záři se pokusila vzlétnout.
Ale další přívan větru ji srazil zpět k zemi jako nezkušené ptáče.
Bolelo to, ale znovu se postavila- bylo to v její povaze, v její samotné podstatě. Nemohla dělat ani nic jiného než bojovat.
Pomalu roztáhla křídla. I přes temnotu a chladný vítr, který přicházel odevšad a odnikud je byla schopná znovu roztáhnout. Najednou se v temnotě objevila prasklina a její křídla začala slabě zářit. Už to ale nebyla ta původní záře, ta vlídná, jasná a laskavá. Tohle byly pouhé smutné zbytky její původní krásy a velkoleposti.
Dívka si ze tváře setřela další slzy a pomalu vzlétla. Odrazila se od samotného dna jeho duše a vzlétla do výšin. Každé máchnutí křídel ji bolelo a přinášelo strach z pádu. Vše zlé kolem se jí snažilo srazit zpět, přesto dál neohroženě letěla vzhůru a zanechávala za sebou tu bolestnou nejistotu.
Věděla, že musí vyhrát, vždyť vždy byla neodmyslitelnou součástí každé živé bytosti. Už od pradávných časů se procházela mezi lidmi a držela je nad vodou. Proto ani teď tomu nesmělo být jinak. Musela být silnější než její sestra, musela znovu ovládnout lidské srdce.
Však co by byl člověk bez její součásti?...
Naposledy ztěžka máchla křídly a jejich záře prorazila temnotu v chlapcově duši. Chlad ustoupil a samota s beznadějí se ztratili v hřejivé blízkosti okřídlené dívky- jeho okřídleného "anděla".
Znovu u chlapce získala převahu a její průzračné modré oči zářily radostí a úlevou.

Byla silnější než její sestra...
              ...NADĚJE byla silnější než NENÁVIST.



angel of hope
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 8. října 2010 v 21:34 | Reagovat

P¨rostě dokonalý Bobe. Já už se táááááááááááááák těším na pondělí:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama