Píseň změň

17. dubna 2011 v 1:20 | woleilin |  Básničky *polibky můzy*
V bouři pěla,
hledala svůj hlas.
Na souši světa
talentu jejího klas.

Blesky jí hrály,
do not hřměly.
Vášně nitě plály,
v záři slova zněly.

Hřmění mocné
krajinou letí.
Hřmění krásné
poklid hatí.

Klekla na zem,
další tón.
Před krásným tím hlasem
smeká zemí milion.

Měsíc zaplál,
hvězdy září.
To na obzoru stál
nový zítřek, stáří.


 

Návrat duše

16. dubna 2011 v 2:35 | woleilin |  Básničky *polibky můzy*
Mockráte děkuju majjjulce, která zpřetrhala moji lenost a neaktivitu XD Ano, díky ní jsem byla schopná se posbírat a dokopat k tomu, abych sem něco dala. Tato básnička je tedy věnována jí. (Omlouvám se, že je zase taková pochmurná, ale celkem se mi líbila a na jinou jsem si nevzpomněla -.-" O=) Budu se snažit psát i něco veselejšího XD)




Obepíná tě strach,
roucho chladu.
Kolem se snáší prach
na kusy ledu.

Jdeš chodbou,
křídla děsu.
Necháš se unášet hudbou?
Kroky na černém plesu.

Ovládá tě,
vede tě životem.
Překračuješ mnohé sutě,
vzpíráš se každým krokem.

Kam dojdeš,
ptáš se dál.
Neřekne, kam jdeš,
jen další sál.

Třeseš se,
víš, nechceš jít.
Hroutíš se,
tak už nechceš žít.

Když konec cesty
vás dva přivítá.
Jdeš vstříc smrti
-jsi svobodná.



Bezesné naděje

6. března 2011 v 19:53 | woleilin |  Básničky *polibky můzy*
Tiše přijde,
čelo tvé pohladí.
Lehce vzdychneš
- už nic ti nevadí.

Vnímáš jenom doteky,
ty snů předehry.
Opatrně k tobě přijde,
tvým snů smysl dá.

Tak radost a cit
se v životě tvém ozývá.
Každou noc,
jak jen sníš,
prochází se říší tvou.

To on nese fantazii
tu bezednou.
Ve snech dá ti
čeho jen přeješ si.
Je to pro něj radost
- život perfektní.

Ve snech dávat lidem mír,
přinášet útěchu a klid.
Snad jen jedna vada práce té…
jen bezesný smí dávat naděje…
 


Útěcha?...

25. ledna 2011 v 22:10 | woleilin |  *Textíky*
Chtěla by´s pomoct, srdce své odmykáš.
Nakonec jenom tíha, sprostý žal.
Neznáš lásku, pochopení. Necítíš cit, co každý opěvá. Nikdo tě neobjal, ty taktéž tak. A stejně tak, toužíš svou lásku dát. Někoho utěšit, pomoct mu od tíže. Někoho pohladit, pošeptat- pojď blíže. Otevřít srdce a klíč mu dát. Na zámek duše, vždy, muže zaklepat.
Aby přišel, útěchu si vzal a snad i kousek sebe tobě dal.



lll


Kam dál